pondělí 10.10. Volcan de Agua

21. října 2005 v 0:53
Ráno jsem si rychle udělal těstoviny s vajíčkem a kečupem, připravil si svačinu na výšlap a za 2 minuty sedm jsem náhodou chytnul autobus do Santa Maria del Jesus. Ptal jsem se lidí, odkud jezdí až jeden člověk řekl: "támhle zrovna odjíždí", a písknul na něj, ať na mě počká. Cesta do Santa Maria trvala půl hodinky, autobus se vysplahal až do výšky 2050mnm. Koupil jsem 3 litry vody na cestu a dva donuty na tržišti za 2Q. Hned za městem mě chytly menší střevní problémy (vlastně jsem je cítil už v autobuse), tak jsem se musel běžet schovat do kukuřice, to to pěkně začíná. Cesta nejdřív vedla po pěšince mezi kukuřici, pak se připojila na širší cestu, po které by se dalo jet i autem, i když byla často pěkně zničena, asi se na ní podepsaly deště z minulého týdne. Potkal jsem pár místních s mačetama a čekal, kdy na mě kdo vystartuje, ale všichni byli hrozně milí, stačilo říct "buenos dias". Z jednoho místa byla dobrá vyhlídka na aktivní sopku Pacaya (na vrcholku měla mráček, nevím, jestli to byl kouř z kráteru), měl jsem ale zrovna za zády místního chlápka (jak jinak než s mačetou), tak jsem raději nezastavoval a neukazoval mu fotak. Od té doby už jsem Pacaya neviděl, protože se tím směrem držel mrak. Nepamatoval jsem si, jak je moje sopka vysoká, takže když jsem přesáhl 3000mnm, čekal jsem, že uvidím kousek nad sebou vrcholek. Když jsem ale vyšel z lesa, zděsil jsem se, jaká je to ještě dálka, tedy hlavně výška. Myslel jsem, že se začne kolem poledne kazit počasí, tak jsem chtěl trochu přidat do kroku, ale už to moc nešlo. V 3500mnm jsem cítil, že mi dochází dech a musel jsem zvolnit. Před jedenáctou jsem dorazil na dno kráteru, je celý zelený, pasou se tu dva koně a jsou tu udělané fotbalové branky a docela rovné hřiště (kráter je hezky kulatý na straně odkud se přijde je nízký, takže vlastně přijdete nejdřív na dno a pak začnete šplhat posledních 70 výškových metrů na horu). Vrchol sopky (3770mnm) je porostlý stromama a spoustou telekomunikačních stožáru. Byla tu už docela zima a vítr, že to bylo až na čepici. Potkal jsem tu lidí, co pracovali na vysílacích. Trochu jsme pokecali, dokonce mě nabídli polívku. Výhled na okolí byl nádherný. Na jedné straně mohutná sopka Fuego, na druhé straně asi Pacaya (schovana za mrakem) a dole, hluboko v údolí Antigua. Většina mraků byla pode mnou. Sedl jsem si na kámen, pochutvanal si na své svačince a koukal na tu krásu. Měl jsem to dokonce signál na mobilu, tak jsem zavolal Carol. Prý mají v práci honičku, ale přijede snad v 6 hodin. To tak akorát vychází. Dolů jsem vyrazil až po 13h, že to dolů půjde raz dva. Začli se honit mraky, z dálky bylo slyšet hřmění, ale nepršelo. Cesta dolů byla nekonečna, travala mi jen o půl hodinky min, než cesta nahoru. Docela jsem toho měl dost. Půl hodiny jsem čekal na autobus zpátky do Antigua. Koupil jsem si 4 housky s fazolema (po půl quetzalu), a smažený banán za 2Q. Autobusák říkal, že pojede v půl pátý, tak jsem nalezl dovnitř, ale vyrazili jsme až v pět, nevím proč kecal. Před odjezdem tu vždycky nekolikrát troubí (takový ta ta ta ta ta daaaaaaaa, ta ta ta ta ta daaaa), takže příště asi klidně počkám venku a nebudu se pařit v autobusu. Do Antigua jsem dorazil před půl šestou a hned zapadl na Internet. Když jsem kolem osmý dorazil do hostelu, našel jsem tu spoustu známých že San Pedra. Především svého prvního spolubydlícího Kryštofa, který zítra odlétá do Německa. Carol nakonec nedorazila, protože v práci prostě nestíhá. Zašli jsme s Kryštofem a ostatníma na jedno pivko do Café No Se a v jedenáct jsem byl pěkně utahaný po dnešním výšlapu (z 2050mnm do 3770mnm to je víc než od moře na Sněžku :-) v posteli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 karfijola karfijola | 21. října 2005 v 11:22 | Reagovat

to je hezkej nazev pro kavarnu, asi ho pouziju jako svuj svetovy nazor

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama