Říjen 2005

neděle 23.10. kterak David od potápění přišel

31. října 2005 v 21:18 | David |  Guatemala 2005
Ráno mi Alexandra zdělila tu radostnou novinu, že se od jedné hodiny jedem potápět! Ráno jsme ještě dokončili nějakou teorii, napsal jsem si testík a v půl jedný jsme začali s přípravami. Budu teď s Alexandrou sám, tak alespoň nějakou výhodu to má. Loď nám nekotví u našeho mola, ale má ji kapitán u baráku, takže jsme vše připravili a naložili nastojené láhve na auto, převlíkli jsme se do gumy a vyrazili na korbě za kapitánem. Alexandra se tam chvilku s někým hádala, z čeho jsem rozuměl akorát "mierda!". Kapitán se prostě ztratil, nikdo neví, kde je. OK, otočili jsme to, odstrojili láhve, svlékli neopreny. Nikdo to nějak neřešil, ale já jsem byl nasraný na maximální míru. Nechtěl jsem ale nikoho prudit, Alexandra za to asi nemůže, ale fakt mě to hrozně sralo (omlouvám se)! Vzal jsem si masku a šnorch a vyrazil za Pelikána až ke kanálu. Ten jsem přeplaval a pěšky dorazil k první potápěci bójce. V kanálu byla taková divná voda trochu do červena apřipadala mi na povrchu hrozně slaná, protože když se v ní člověk pohnul, tak se hrozně zamžila. Zašnorchoval jsem si skoro hodinu okolo první bójky. Hloubka tam byla kolem 5 metrů a spoustu věci na koukání. Bez ploutví a závaží se ale nedalo potápět, tak jsem to pozoroval jen tak z hladiny. Viděl jsem ale jednu želvu! Plavala si klidně pode mnou, dokonce mě jednou pomalu obkouzila a celou dobu mě zkoumavě pozorovala. Měl jsem na dlaních navlečené svoje sandály, takže jsme plavali dost podobně - asi ji to přišlo zajímavý. Večer jsem si uvařil v naší kuchyni. Byla pěkně špinavá, zasolena a vůbec docela odporná (za dva dny ji ale uklízečka docela uklidila, takže to beru zpět). Měl jsem špagety s cibulkou, vajíčkem a udělal jsem si i kuřecí omáčku z pytlíku, kterou jsem to všechno zalil - musím říct, že jsem nikdy nic tak dobryho neuvařil! Navíc toho byl ohromný kopec (jenom ta omáčka měla litr), takže mi zbylo i na snídani. Půjčil jsem si od dvou lidí, co bydlí v Paradise olej - je to takovej zajímávej párek: lesní muž a drobná holka s holou hlavou. Nejsou moc komunikativní, ale za olej děkuju. Večer jsem strávil na internetu. Carol píše, že na víkend nepřijede, její bratránek má promoci (chtěli jsme se potkat v Guatemale v Semuc Champey u termálních vodopádu), ach jo :-(

sobota 22.10. král měl tři syny

31. října 2005 v 2:06 | David |  Guatemala 2005
Dnes zase den bez potápění. Juan a Rosa odjeli včera ráno, dnes i ostatní spanele, takže jsem zůstal na Utile sám. Loď pořád nejezdí, takže museli letět letadlem. Peio mi prodal lístek na loď, který si koupil dopředu,takže by mu teď propadl. Je na jeho jméno, tak snad s tím nebudou problémy, jinak jsem totiž vyhodil 350L! Celý den není co dělat. Domluvil jsem se s Yaky, že zajdem na oběd k Pelikánovi. Jak už pár dní nejezdí loď, tak na Utile začínají docházet zásoby a v menu je spousta jídel vyškrtaných. Foukal hrozný vítr, takže nám skleničky tancovali po stole a hranolky litaly z talíře. Vítr se později docela utišil, takže když jsme se vraceli, viděli jsme chudinku surfaře, jak plave se surfem ke břehu. Přestěhoval jsem se zpátky do Paradise, ale skoro nikdo tu není, takže večer trávím v hamaku a poslouchám "Král měl tři syny" od Wericha - pohádku, kterou jsem si uložil do MP3ky, kdybych tu měl hlad po češtině. Vida jak se to hodí. Pohádka konči: "....a poručil si jednu Plzeň. Přinesla mu ji krásná dívka s milým úsměvem... Poručil si druhou Plzeň. Přinesla mu ji překrásná dívka.... Poručil si třetí Plzeň a přinesla mu ji žena - bohyně. Poručil si čtvrtou, ale mladá, rozumná dívka mu to rozmluvila.... a tak se s ní oženil, odvedl si ji na zámek a měli spolu tři syny......"

pátek 21.10 kolo

31. října 2005 v 1:42 | David |  Guatemala 2005
Ráno jsou všichni opět mrtví po včerejší parbe v Treetanicu. Já jsem byl ale vyspaný do růžová, tak jsem hned vyrazil podívat se, co je nového v Paradise. Vlny se trochu zklidnili, ale pořád jsou dost veliké. Zeptal jsem se Rosy (majitelka Paradise), kde by se dalo půjčit kolo. Nabídla mi zdarma jedno z kol, které byly opřené na zápraží hotelu. Nebylo to nic moc, ale za tu cenu! Jel jsem se podívat, kam vede cesta nahoru za hostel Loma Vista. Silnice byla docela kvalitní a vedla k letišti (respektive k přistávací ploše, nic jiného tam tozit nebylo), kde jsem se na chvilku rozvalil a dokonce jsem viděl přistávat letadlo, sice takové malé, pro deset, maximálně patnáct lidí, zato bylo docela zajímavé sledovat, jak mělo při přistání docela problémy s bočním větrem. Podle GPSky jsem zjistil, že jsem to předevčírem na své cestě "okolo ostrova" vzdal a otočil asi 250m od silnice. Dneska jsem si tedy na kole objel okruh celý. Jinam se tu asi jet nedá. Zkoušel jsem to ještě podle pláže na druhou stranu, okolo Pelikán baru (zrovna tam sedeli na pivku holky ze školky), až na konec - ke kanálu, přes který není most. Je ale asi jen 50m široký a za ním už jsou vidět kotvící boje a na břehu chatky - takové typické karibské letovisko se spoustou palem. Vypadalo ale docela opuštěné. Cestou zpátky jsem potkal Yaky. Dneska prý její kamarádka slaví narozeniny, takže se asi večer přijdu podívat na chvilku do Baracudy. Na večeři jsme chtěli s ostatníma zajít do El Paisonu, ale prý tam měli včera problém s nezaplaceným balíčkem cigaret, takže nás tam dneska nepustili. Zašli jsme tedy do restaurace Coco Loco (ta zůstala celá, bar vystrčený nad hladinu moře ale Wilmu nepřežil), kde jsem si dal plátek z Baracudy na roštu - mooooc, dobrý! Večer jsem se potkal v Baracudé s Yaky a s její kamoskou Rosy, dal jsem pár piv a kus slavnostního dortíků. Pokecal jsem tam s jedním Novozélanďanem, který už 6 let cestuje po světě, vždycky někde chvilku pracuje, aby měl peníze na další cestování. Dali jsme spolu panáka čehosi (nevím jak se to jmenovalo, mělo to 40%), co jsme nalili do pusy, barmanka nám to v puse zapálila, nechali jsme to chviličku hořet (hezky to hřálo), pak stačilo zavřít pusu a polknout. Později jsme se přesunuli do Bar in the Bush, kde hráli skoro jen Reggaeton, prý typická honduraská hudba. Docela dobrý, jen furt to samy. Potkal jsem tam i kamarády že školy, kteří původně pařit jít nechtěli. Docela mě to tam začalo štvát kvůli místním frajírkům - blbečkum. Když jsem jednou kolem nich šel, tak mě jeden jakoby náhodou spálil cigaretou na krku. Dělal jakoby nic, ale ostatní na mě koukali dost nevraživě, tak jsem to raději neřešil. Ještě bych dostal přes hubu.

čtvrtek 20.10. další den bez potápění

29. října 2005 v 3:17 | David |  Guatemala 2005
Ráno jsme využili luxus našeho hotelu (je taky pěkně drahý: 150L/os) a vykoupali se v bazénu. Pořád fouká silný vítr, ale jinak je docela teplo. Byl jsem se podívat k našemu domu na pobřeží. Jsou fakt velký vlny a z našeho mola je vytrhaných pár prken. Vždycky, když přijde nějaká větší, tak to mezerama mezi prknama stříká jako z cedníku. Pářící molo Coco Loco je úplně zničené, celá půlka chybí. Dokonce i bar je mírně porpadlý. Rozhodli jsme se, že na stěhování zpátky je ještě brzo. Našli jsme levnější hostel Loma Vista za 50/os, takže jsme se před obědem přestěhovali tam. Jídlo se vařilo společně: špagety s tuňákem a zeleninou, docela dobrý. Akorát jsem zrovna spal, když se rozdávalo a ostatní na mě zapomněli, takže když jsem se pak ukázal, solidárně mi každý dál lžíci že svého přídělu. Není co dělat, tak jsme s Juanem, Pelo a Margot zašli na jedno do Pelikán baru na pobřeží. Bylo to hrozně fajn, protože jsme dali jedno, dvě, nakonec tři pivka (jsem při penězích, odpoledne začal fungovat bankomat), kecalo se španělsky, takže jsem z toho měl jen půlku, ale zase dobrý trénink. Když jsme se vrátili, ostatní už začali pařit na zápraží našeho super hostýlku. Složili jsme se na rum a kolu, hrálo se na kytaru, zpívalo a bubnovalo na všechno možný. Tak mě napadá, že jsem vlastně skutečný rum ochutnal až tady a připadá proti Božkovu jako Whisky. Tím samozřejmě nechci říkat, že je Božkov špatný, naopak mě hrozně mrzí, že ho tu nemám na ukázku, aby ostáni věděli jak chutná Tuzemák (vlastně Tamzemák)! Docela brzo jsem vytuhnul v hamaku a když ostatní vyrazli do Treetanicu, tak jsem raději jen přelezl do postele. Jinak Treetanik je prý hrozně pěkná hospoda v zahradě s různými ochozy a balkónky mezi stromy. Příště se tam musím taky podívat.

středa 19.10. pěšky "okolo ostrova"

28. října 2005 v 18:56 | David |  Guatemala 2005
Dneska bylo zrušené potápění kvůli větru a hlavně docela velkým vlnám. Na www.stormcarib.com jsem našel odhadované pozice Wilmy na dalších 48 hodin. Zkusil jsem si je zanést do GPSky a vychází to, že nejbliz bude dnes v noci necelých 400km severovýchodně. Ostatní v Paradise se hádají, jestli zůstat v našem domě, který je hned na pobřeží nebo jestli se raději na jednu noc nepřestěhovat někam dál. Koukal jsem, že se na moři objevil surfař s plachtou tak 4,7m2 a docela mu to svištělo. Šel jsem provětrat GPSku a udělal si malý pěší výlet na jih ostrova. Pokračoval jsem dál po druhé straně, kde jsou docela luxustni pláže a ohromné vily (několik parcel je tam na prodej, kdyby měl někdo zájem). Nakonec mě cesta zavedla do lesa mezi bažiny, kde lítala hrozná spousta komárů, a cesta nevypadala, že by se začala vracet, takže jsem tam odsud doslova utekl. Cestou zpátky mi volali naši a ptali se, jak na Utile vypadají přípravy na hurikán. Žádné velké přípravy se tu ale nekonají, čeká se jen déšť a vlny. Déšť tu nevadí, vlny snad taky moc ne,protože je většina baráků na pobřeží postavena na kůlech, takže je případná voda jen podteče a nic se jim nestane. Když jsem šel kolem El Paisano, zavolali na mě ostatní lidí že školy, kteří tam byli zrovna na jídle. Říkali, že se přestěhovali do hotelu Mango Inn, ať za nima pak přijdu. Dál jsem s nima pivko a špagety. Venku se neskutečně rozpršelo, ještě že jsem se stihnul včas vrátit. Pršet už ale nepřestalo, takže jsem stejně pěkně zmokl, když jsem se večer stěhoval za ostatníma. Mango Inn je docela luxusní hotel s bazénem. Ostatní už pařili na balkónku. Večer se šlo do Baracuda baru. Barmanovi ani nevadilo, že jsme si tam přinesli vlastní rum s kolou. Nejdřív zábava trochu vázla, ale nakonec to bylo docela dobrý. Pokecal jsem tam s barmankou Jaky, která je z Roatanu (další že tři ostrovů které patří do Bay Islands), kde má rodiče. Teď žije a pracuje na Utile. Je jí ale hrozně špatně rozumět, takže to byla docela dřina. Cestou domů už moc nepršelo, začal ale foukat dost silný vítr, uvidíme zítra.
Proč je "okolo ostrova" v nadpisu v uvozovkách? Ostrov je totiž docela velký, řekl bych skoro 10 km na šířku, 3 km na výšku, ale silnice vedou jen v jeho východní části, takže se dají v pohodě obejít pěšky. Alespoň myslím.

úterý 18.10. první potápění

28. října 2005 v 5:16 | David |  Guatemala 2005
Ráno byl Juan mrtvý, protože včera v Coco Loco zapařili až do ranních hodin. Koukal jsem na Internet, že z "tropical depression" vznikl hurikán Wilma jižně od Jamajky, kde už začlomohutně pršet a čekají tam záplavy. V Honduraských novinách je o Wilmě na titulní stránce článek. Prý se čeká, že lízne východní pobřeží Hondurasu a požene se na Yucatan. Utila je v oranžové zóně nebezpečí, ostatní ostrovy včetně snobského Roatanu jsou dokonce v červené zóně. No mám já to ale na hurikány štěstí! Někteří lidí chtějí zítra odjet. Naše čtveřice potápěčů ale zatím zůstává a ráno jsme měli teorii potápění. Na hodině byla docela velká sranda, škoda že jsem většině vtípkům nerozuměl. Od jedné hodiny jsme šli na první ponor. Zakotvili jsme u jedné z bójek, připravili výzbroj a naházeli vše do vody. Alexandra nám řekla, ať se vším doplavem ke břehu, kde začneme v metrové hloubce. Bylo to hrozně pěkný - láhve plavou na nafouknutém žaketu, takže je stačí tlačit. Navíc už máme na sobě závaží, takže se dá velice jednoduše potápět na nádech (jinak je totiž v neoprenu a navíc ve slané vodě problém udržet se u dna). Většinu ponoru jsme strávili v kleče v metrové hloubce.Zkoušeli jsme základní cviky, které jsme jeden po druhém ukazovali Alexandře. Holky s tím měli docela problémy, takže to zabralo hodně času. Pak jsme u dna doplavali až k lodi (tam už bylo tak 7 metrů a začaly se objevovat první korály). Merche ztratila masku, takže jsme ji s Alexandrou dalších 5 minut hledali, to se mi taky hrozně líbilo - první podmořská mise :-) Měl jsem toho docela dost, ale byl jsem nadšený. Zašel jsem na večeři do El Paisano, kde vaří dobře a docela levně. Po chvilce se tam objevil i Juan, takže jsme docela dobře pokecali o Arentine, o holkách a o digitálech. Když jsme se vrátili do Paradise, přisedli jsme k ostatním, kteří seděli na zápraží a trochu s nima zapařili. Je ale znát, že jsou po včerejšku dost utahaní, takže šli brzy spát.

pondělí 17.10. šnorchlování

28. října 2005 v 4:10 | David |  Guatemala 2005
Ráno jsem vyrazil na snídani a potkal jsem dvě kanadanky z Underwater vision, tak jsme posnídali spolu a pokecali o Utile. Šel jsem se pak zeptat do Paradise divers, jestli už dneska není volně místo. Prý jo, budem ale na pokoji dva, tak jsem zvědavej, s kým tam budu! Paradise divers jsou o dost levnější: 185USD za Open Water PADI kurz (celkem 5 ponoru) včetně 4 dnů ubytování a dvou další volných ponoru. Underwater vision stojí 218USD a není v tom ubytování. Hned jsem dostal knížku na studování. Když jsem se s ní ukázal v Underwater vision, tak mě hned řekli, že ubytovávají jen svoje potápěče, a ať odejdu. Dokonce, že budu muset za šnorchlovani zaplatit 4USD. Byli docela arogantní, ale když jsem řekl, že ještě nejsem úplně rozhodnuty a pak si přijdu o škole a podmínkách popovídat do kanceláře, že mě teda milostivě nechají šnorchlovat zdarma. Na lodi bylo celkem asi 6 potápěču - klienti s intruktory a nás 5 šnorchlovacu. Jeli jsme podél pobřeží, kde byly připravené bójky na zajímavých potápěcích místech. Celkem jich je kolem ostrova asi 50. Měli jsme dost času, protože potápěči měly dva ponory. Na dne byl písek že kterého trčely ohromne balvany porostlými korály, nádhera! Na lodi byla docela sranda, intruktori docela v pohodě, takže jsem trochu váhal, jestli nezůstat u Underwater vision, ale o dost nižší cena Pradise diveru zvítězila, takže jsem se večer přestěhoval. Bydlím s argentincem Juanem. Jinak jsou u Paradise skoro samí španelé. Potápět se budu s Juanem, Megone a Merche a výuka bude ve španělštině. Naše instruktorka se jmenuje Alexandra. Mám výhodu, že už jsem se před pěti lety potápěl s FTVS a dost věci budu znát, tak snad se španělštinou nebudou problémy. Na večer jsme zašli do pěkného baru Coco Loco, který celý stojí na molu nad vodou. Potkal jsem tam pár instuktoru od Underwater vision. Ostatní se docela rozjeli, já jsem ale po půlnoci vytuhnul a vyrazil na kutě.

neděle 16.10. La Ceiba - Utila

25. října 2005 v 23:56 | David |  Guatemala 2005
Brzo ráno jsem vyrazil na internet, zjistit, jesti se náhodou nežene nějaký hurikán na moji "oblíbenou" stránku www.stormcarib.com. Jižně od Jamajky se tvoří "tropical depression", snad z toho nic nebude. Před hostelem stojí stánek s tortilama, tak jsem si dal dvě s kuřecím masem. Ptal jsem se na taxi do přístavu. Chlápek, který taky ve stánku snídal, říkal, že má taxi, a že mě tam za 50L hodí. Byl ochotny i za 40L, navíc prý loď odjíždí v 9, tak jsem se šel rychle sbalit a vyrazili jsme. V přístavu už čekalo pár lidí. Dvě španelky Megone a Merche o kterých mi psal Raul, že je před pár dny potkal v Guatemale a že prý jedou na Utilu. Taky se tu objevil Kam a Corn - dva kanadani, které znám ze San Pedra. Loď v 9 prý nejezdí, takže až v 4 odpoledne, super! Navíc stojí 380L! Židáci!!! Loď je jen jedna, takže tu není konkurence. Dali jsme na chvilku karty, pak se někdo nabídl, že nás hodí do centra, tak jsme se hezky svezli na korbě a v centru vyrazili na oběd. Pěkná restauračka na pobřeží, ani ne moc drahá, takže to bylo po dobrém jídle a dvou pivkách docela příjemný. Do přístavu prý jezdí bus, tak jsme asi hodinu stavili hledáním zastávky a čekáním na správný autobus a pak jsme si stejně vzali taxi. Když jsme dorazili do přístavu, tak zaclo pěkně husté pršet. Na moři byly pěkný vlny, takže to hezky houpalo. Stali jsme s Kamem na přídi. Viděli jsme jak před lodi skáčou a lítaj létající ryby. Pak najednou Kam zařval: "Ohh, fuck! Dolphins!". Před přídi skákalo hejno asi 7 delfínů, nádhera! Plavali s náma skoro 10 minut, to byla podívaná! Na Utile jsme hned vyrazili do školy Paradise divers. Jednak ji mám doporučenou od Karla a jednak ji jeden spanel, co přijel s náma, zná, a prý je nejlepší. Měli docela plno, tak jsme se s Kamem a Cornem ubytovali za 3USD u konkurence v Underwater vision. Zítra je zdarma snorchlovani s ostatníma potapečema, super! Večer jsme šli do Baracuda baru na film 25.hodina. Cestou domů se před nama proháněli kraby, kteří prebíhali z jedné strany ulice na druhou. Večer jsem se natáhl do hamaku na zahradě a koukal na měsíc v úplňku. Obloha je jak vymetená, sice fouká docela silný vítr, ale je teplo. Jen těch komárů a sandflies, by tu nemuselo být tolik - přivítali nás hned v přístavu a od té doby se nás drží, hrůza!

sobota 15.10. Copan - La Ceiba

25. října 2005 v 17:00 | David |  Guatemala 2005
V hamaku jsem vydržel až do rána, ale stejně jsem si ráno musel jít na jednu hodinku natáhnout záda do postele, protože mě docela bolelo za krkem. Však já se jednou spát v hamaku naučím. Dneska mě čeká cesta do La Ceiba - město v Hondurasu na pobřeží karibiku, odkud jezdí loď na Utilu - ostrov, kam se jedu potápět a užít si trochu tepla a hlavně moře! Musím nejdřív dojet do San Pedro Sula (nejprůmyslovějšího města v Hondurasu, cesta busem přes tři hodiny) a pak dojet do La Ceiba (taky 3 hodiny). Autobus do San Pedro Sula mi jel až ve 14h (90L - v Hondurasu je doprava docela drahá). Cestou jsem přemýšlel, jestli až chilku před setměním vystoupim z autobusu bude lepší hledat autobus do La Ceiby, kam bych dorazil až v devět a po tmě hledal ubytování, nebo přečkat noc v San Pedro Sula, který je asi dost hnusný. Spolucetujici Mike - american, který žije v Hondurasu, mi poradil, že je určitě lepší přejet až do La Ceiby. Přestup se mi docela povedl, San Pedro Sula je snad ještě horší než zóna 1 v Guatemala City, autobus mi jel za 20 minut, stihl jsem i záchod na terminálu. V autobusu jsem koupil od prodejce 4 tužkové baterky který jsem ukecal z 35L na 15L a nakonec zjistil, že jsou úplně na prd, že v GPSce nevydrží ani hodinu. Čtvrtinu autobusu zabíral velký stůl, pod který jsem si hodil svůj batoh a pak se celou cestu klepal, když si k němu sedl jeden černoch a nevěděl jsem, jestli mi do něj nepoleze. Autobus byl ale pěkně nacpaný, takže už jsem se ke svému batohu nedostal. V La Ceiba jsem musel jet taxi-mikrobusem do centra. Ostatní cestující mě radili, ať určitě neplatím víc než 15L, ale řidič chtěl 20L a na mých 15L reagoval dost agresivně, tak jsem mu raději těch 5L přidal. Je přeci jenom půl desátý v noci a já se jdu toulat do centra hledat s velkým batohem nějaký ubytování. Hotel, který jsem našel v pruvodci byl zavřený, druhý hotel stal 400L, ve třetím jsem potkal 2 izraelky, že prý za dvouluzak chtěli 280L a že jdou zkusit ještě jeden hotel, takže jsem šel s nima a skončil ve čtvrtém - Granada, kde za jednoluzak chtěli 120L. Na to, že to je druhý nejdražší hotel, ve kterém jsem od svého příletu spal (nejdražší byl Los Volcanos těsně po příletu do Guatemala City i s odvozem z letiště za 15USD), tak byl docela odpornej - sprcha jen trubka, odtok jen díra v zemí, špína, fuj! Měl jsem toho po celém dní dost, takže jsem v deset vytuhnul na posteli u puštenýho větráku, protože je fakt hnusný vedro.

pátek 14.10. cesta do Hondurasu, pyramidy Copan

24. října 2005 v 23:39 | David |  Guatemala 2005
Ráno jsem si přivstal, abych stihnul autobus na hranice s Hondurasem, který měl odjíždět v 7:30. Vyklubal se z toho mikrobus pro 15 lidí, který se cestou pěkně zaplnil, nakonec nás v něm jelo 25. Navíc jsme ještě museli v půlce cesty přesedat do jiného. Oba stály 5Q. Na hranicích, kde nás mikrobus vyklopil mě hned odchytli veksláci, u kterých jsem si vyměnil 20USD na 360Limpiras (tedy 18L/1USD, jak jsem pak zjistil, tak mírně nevýhodně, v bance bych dostal za dolar skoro 19L). Následovala procedura opuštění Guatemaly u jednoho okýnka, kde si za razítko řekli 10Q a vstup do Hondurasu u druhého okýnka, kde si řekli o 3USD. Měl jsem pocit, že v průvodci psali, že se nic neplatí, ale že si na hranicích určitě zkusí o něco říct. Listoval jsem průvodcem, ale už jsem to nenašel. Docela jsem se divil, jak sem se se svou španělštinou vydržel dlouho a naštvaně hádat, že chci účet, že jim jinak 10Q nedám, ale stejně jsem to nakonec vzdal, koneckonců (33kc) není zas tak moc. Jak jsem později zjistil, opravdu jsem nic platit nemusel! 3USD za vstup do Hondurasu ale ano a účtenku jsem na požádání dostal. Poslední úkol bylo sehnat odvoz z hranic do Copanu, což je necelá půlhodinka cesty. U jednoho mikrobusu jsem ukecal cenu 35Q na 10Q, a myslím, že i to bylo zbytečně moc. V Copanu se mě chytl japonec Hiro, že neumí španělský a jesti bych mu nepomohl sehnat ubytování. Našli jsme pěkný hostel Clasic Copan, kde nám slevili z 200L/os na 80L (Lempiras na koruny přepočítávám x1.33), každý svůj pokoj s koupelnou. Cítím se tu mnohem lip než v Chiquimule, kde jsem nepotkal jediného turistu, tady je jich spousta a město z nich žije. Navíc je prý Honduras bezpečnější než Guatemala. Skočil jsem do bankomatů vybrat 2000L, dal jsem si dobrý oběd za 45L, a docela dobré pivko Salva Vida za 15L a hned vyrazil na pyramidy, které jsou hned za městem, dokud je hezky. Vstup 10USD byl docela drsný.Odpustil jsem si vstup do nějakých tunelu v pyramidách za příplatek 12USD, jinde třeba budou levnější. Pyramidy se mi líbily, ale nějak zvlášť unesený jsem z nich nebyl. Nepůsobí bůhví jak impozantně, ty největší z nich jsou zarostlé vysokými stromy a docela poničené. Spousta míst je ale dost zachovalých a celý komplex působí velice mysticky. Vydzel jsem se tam toulat přes tři hodiny, až do zavíračky (v 16h) jednak nasávat atmosféru (moc turistů tu nebylo, občas nějaký tichý hlouček s průvodcem, a to bylo dobře) a jednak čekat na sluníčko, protože se samozřejmě zatáhlo a dokonce na chvilku sprchlo. Jedna část komplexu byla ohromné rovné prostranství s menšími pyramidami, kde jeden zaměstnanec sekal trávu malou zahradní sekačkou. Počítám, že to nemohl stihnout ani za týden. Večer jsem zašel na zatím levný internet (45L/3h), ale neměl jsem s sebou deník, takže jsem jen emailoval a četl idnes, mobil a palmare (vyšel nový Palm TX, pořád má starý OS Garnet, kdy konečně palm přijde s Cobaltem!?). Večer jsem se stavil za japoncem Hirem, jesti nechce zajít na pivko. Chvilku nebylo moc o čem kecat, než jsem zjistil, že pracuje jako programátor digitálních fotaku, kde vyvíjí software na vylepšování obrazů z CCD čipu před uložením do JPG. Hrozně zajímavý! Prý to co vyleze z CCD je dost otřesný a musí se toho spousta vylepšit, dopočítat a odšumit. Sám měl 2 digitaly, oba Canon :-) !!! Na noc jsem zkusil jeden z hamaku na terase, jestli se v něm vydržím až do rána...

čtvrtek 13.10. Antigua - Chiquimula

24. října 2005 v 18:38 | David |  Guatemala 2005
Ráno jsem se vydal na cestu do Chiquimula. Je to městečko kousek od honduraských hranic, za kterými jsou Mayské pyramidy Copán. Znamenalo to ale přestup v Guatemala City! Dal jsem si raději do jedné boty balíček asi 100 dolarů a do druhé kreditní kartu, to kdyby náhodou boty byly to jediný, co by mi zůstalo, kdyby někdo dostal zálusk na můj batoh. Našel jsem dva autobusy do Guatemala City a řidič toho druhého na mě zakřičel "Guatemala City" a letěl za volant, jako že v další vteřině odjíždí. Byl ale poloprázdný a asi by jel až za delší dobu, takže jsem se nenechal vycukat, nastoupil do toho prvního, který za minutku vyrazil na cestu. Cestou do Guatemala City se se mnou dal do řeči jeden místní, mluvil anglicky a dělal hroznýho kamaráda. Když jsem viděl, jak se mi tlačí na kapsy, tak jsem si raději schoval peněženku a foták do batůžku vedle sebe. Na jedný zastávce dělal že vyhlíží známého, naklonil se přeze mě a přes my dva batůžky s rukou schovanou pod budnou, a i když jsem si dával pozor, tak mi rozepnul batůžek, kam jsem si schoval foták, ale vyndat ho nestihl! Když zjistil, že jsem si na něj začal dávat pozor, tak si přesedl k jinému turistovi o tři rady přede mnou. Koukal jsem na něj, probíhalo to podobně, ale taky bez úspěchu. Raději jsem se pak turisty zeptal, jestli mu něco nechybí. Jel do Puerto Barios (je z Detroitu, pracuje v Belize - hraje v nějaký kapele a hrozně se mu líbí česká muzika), autobus z Guatemala City mu jel asi jen o dvě ulice dál, než můj do Chiquimuly, takže jsme hledali společně. Trochu jsme si pobloudili, ale nakonec jsme to zdárně našli. Můj autobus hned jel. Asi měl být luxusní, stál 35Q, ale byl v mnohem horším stavu než obyčejné Chicken busy do San Pedra. Do Chiquimuly jsme dorazili po čtvrté hodině. Je znát, že jsme o dost níž, protože je tu nechutný vedro a dusno. Docela jsem se zpotil, když jsem se snažil najít hotel z průvodce. Nejdřív mi přišlo 35Q za noc moc, ale nic levnějšího jsem nenašel. Hotel Hernandez je ale docela pěkný. I když je hned u hlavní silnice, tak je docela klidný. Protože v průvodci píšou, že je internet v Hondurasu docela drahy (normální ceny kolem 5USD za hodinu), tak jsem večer strávil psaním deníku a emailováním v místím klimatizovaném internetcafe za 10Q/h. Zašel jsem si také do jedné místní restauračky na večeři. Jídelní lístek neměli a s prodavačkou jsem si absolutně nerozuměl, takže jsem nakonec musel poprosit jednoho pána, ať mi objedná to, co má on, že to vypadá docela dobře. Jinak Chiquimula je docela zvláštní místo, ulice jsou docela špinavé, spousta troubících aut se proplétá mezi trhovci a davy nakupujících. Jsou tu ale i čistě obchody jako v Evropě plně drahé elektroniky a drahého oblečení. Nevím, kdo tady na to má. Každý obchod tedy raději hlídá drsný chlápek s brokovnici. Večer jsem si poslechl pár MP3jek a taky jsem si hezky zaWAPoval, protože nevím, jestli mi bude Guatemalská SIM-karta v Hondurasu fungovat.

středa 12.10. Pacaya

24. října 2005 v 4:11 | David |  Guatemala 2005
Carol opravdu v šest vstala s v půl sedmý vyrazila do práce do Guatemala City. Už jsem pak neusnul, četl si průvodce a přemýšlel, co budu dál dělat. Před devátou jsem vyrazil do města hledat levnější ubytování. Našel jsem Hotel Pasabien II, kde mi slevili z 35Q na 25Q - není to bůhví co, ale za tu cenu. Zašel jsem na internet, na snídani a poptal jsem se na organizované výlety na aktivní sopku Pacaya za 5USD. Vyráží se buď v 6 ráno nebo v 1 odpoledne, to ale nebývá moc lidí, takže jsem se musel ve 12 přijít zeptat, jestli se vůbec jede. Nakonec se opravdu jelo, nejdřív skoro 2 hodiny mikrobusem a pak se jde s průvodcem asi500m převýšení na kráter Pacaya. V naší skupině jsou dvě starší paní, a dvě tlusté holky, které nás pěkně brzdí, ale nikomu to nevadí. Jednu vzali na koně, kterého vzali jako záložní pohon. Cestička je to pěkná až nad hranici lesa, pak se jde po sopečné kamene suti - holky úpí. Byla už docela zima a foukal vítr, tak jsem půjčil jednomu izraelci v tričku svou novou bundu z Bartsportu (zdravím!). Cestou dolů jsem se klepal, aby mi ji někde neprodřel, když jsem viděl, jak se sune dolů lavonou suti. Na vrchol jsme se dostali za docela husté mlhy, slyšeli jsme téct lávu a pak jsme ji dokonce na pár minutek i přes mlhu viděli! Dolů jsme šli za tmy, takže se docela hodila moje čelovka. Šel jsem s Brendou - jednou starší paní, která je z Japonska ale už dlouho žije v USA. Pak nás ještě čekala jízda mikrobusem zpátky a řidič to hnal jako o život! Když jsme dorazili do Antigua, tak jsem měl docela hlad, ale v kapse jen 15Q, takže jsem si nechal zajít chuť na restauraci a najedl se za 10Q u stánku na ulici. Dvě tortily se sýrem a zeleninou, docela dobrý. Pokecal jsem s prodavačkou a ještě s jedním klukem, který taky přišel na tortilu. Prodavačka mi pak říkala, že je gay a letí na turisty!

úterý 11.10. Antigua

21. října 2005 v 20:00 | David |  Guatemala 2005
Hned ráno jsem si v hostelu vypral (pračka včetně prášku za 25Q), svítí sluníčko, takže snad nebude problém se sušením. V 10 hodin jsem se šel podívat na Cerro de la Cruz - vyhlídka na Antiguu, kam se dá dvakrát denně vyrazit zdarma za doprovodu policejní hlídky, ale určitě je to bezpečný i bez hlídky, je to vlastně skoro v Antigua. Pohled je to opravdu nádherný s impozantní Volcan del Agua v pozadí. Taky jsem se rozhodl strávit dost času na internetu, který je tu v jednom internet cafe jen za 5Q/hodinu a dopsat resty v deníku. Jinak to internet café stojí za prd, protože tam majitele pouští dost nahlas dost blbou muziku, kterou přeřvávají, když se baví, takže se to stejně dlouho vydržet nedá. Na oběd jsem využil kuchyňky, kterou máme v hostelu k dispozici a uvařil si docela dobrou instantní polívku za 1,65Q a luxusní špagety s cibulkou, šunkou a kečupem.Bavil jsem se trochu s uklízečkou, která byla unesená tím, že chlapi z Evropy umí docela dobře vařit. Tím samozřejmě nemyslela (jen) mě. Tak tak jsem stihnul sundat suché prádlo, když zaclo znenadání husté pršet. Ve městě jsem se zeptal v krámku s mobilama na WAP a dokonce mi to pomohli hned nastavit, takže si mužů kdykoliv číst mobil server, idnes, nebo se podívat, kdy jede vlak z Prahy do Berouna, prostě jako doma :-) (Stojí 0,01USD/KB - to je levnější než na předplacených kartách v ČR). Po šestý dorazila do Antigua Carol. Když jsem si šel na pokoj pro batoh, můj spolubydlící zrovna meditoval při zapálených svíčkách - to ho asi naučili v San Marcos, kde byl na kurzu. Přemýstili jsme se do hostylku Burkhard (100Q za oba), který jsme si posledně vyhlídli a hned vyrazili na večeři do jedny pěkný restauracky. Dal jsem si currasco, Carol kuře se špenátem, který jsem ji docela záviděl, protože moje currasco bylo studený a pěkně suchý, zatímco kuřátko bylo s výbornou omáčkou a ryzi. Bylo to hrozně příjemný, ale před 12 jsme museli do postele, protože Carol zítra vstává v 6:30. Chudinka malá.

Wilma je za námi

21. října 2005 v 19:55 | David |  Guatemala 2005
Ahoj, včera byla Wilma nejblíž (oko měla asi 400km severovýchodně od Utily), přinesla vítr, občas pěkně hustý déšť a docela slušný vlny. Městečko na Utile je schované v otevřené zátoce a mola nejsou stavěna na vlny přes metr vysoké, takže jich to pár odneslo. Jeden hrozně pěkný bar jménem Coco Loco je celý postavený na vodě a jeho pářící molo včera zmizelo úplně. Ostatní domy na pobřeží jsou postavené na kůlech, takže jim vlny zas tak nevadily. Zítra snad bude možné pokračovat v kurzu potápění, který jsem tu v úterý začal, takže už se moc těším, je to tu pod vodoud fakt pěkný!

pondělí 10.10. Volcan de Agua

21. října 2005 v 0:53
Ráno jsem si rychle udělal těstoviny s vajíčkem a kečupem, připravil si svačinu na výšlap a za 2 minuty sedm jsem náhodou chytnul autobus do Santa Maria del Jesus. Ptal jsem se lidí, odkud jezdí až jeden člověk řekl: "támhle zrovna odjíždí", a písknul na něj, ať na mě počká. Cesta do Santa Maria trvala půl hodinky, autobus se vysplahal až do výšky 2050mnm. Koupil jsem 3 litry vody na cestu a dva donuty na tržišti za 2Q. Hned za městem mě chytly menší střevní problémy (vlastně jsem je cítil už v autobuse), tak jsem se musel běžet schovat do kukuřice, to to pěkně začíná. Cesta nejdřív vedla po pěšince mezi kukuřici, pak se připojila na širší cestu, po které by se dalo jet i autem, i když byla často pěkně zničena, asi se na ní podepsaly deště z minulého týdne. Potkal jsem pár místních s mačetama a čekal, kdy na mě kdo vystartuje, ale všichni byli hrozně milí, stačilo říct "buenos dias". Z jednoho místa byla dobrá vyhlídka na aktivní sopku Pacaya (na vrcholku měla mráček, nevím, jestli to byl kouř z kráteru), měl jsem ale zrovna za zády místního chlápka (jak jinak než s mačetou), tak jsem raději nezastavoval a neukazoval mu fotak. Od té doby už jsem Pacaya neviděl, protože se tím směrem držel mrak. Nepamatoval jsem si, jak je moje sopka vysoká, takže když jsem přesáhl 3000mnm, čekal jsem, že uvidím kousek nad sebou vrcholek. Když jsem ale vyšel z lesa, zděsil jsem se, jaká je to ještě dálka, tedy hlavně výška. Myslel jsem, že se začne kolem poledne kazit počasí, tak jsem chtěl trochu přidat do kroku, ale už to moc nešlo. V 3500mnm jsem cítil, že mi dochází dech a musel jsem zvolnit. Před jedenáctou jsem dorazil na dno kráteru, je celý zelený, pasou se tu dva koně a jsou tu udělané fotbalové branky a docela rovné hřiště (kráter je hezky kulatý na straně odkud se přijde je nízký, takže vlastně přijdete nejdřív na dno a pak začnete šplhat posledních 70 výškových metrů na horu). Vrchol sopky (3770mnm) je porostlý stromama a spoustou telekomunikačních stožáru. Byla tu už docela zima a vítr, že to bylo až na čepici. Potkal jsem tu lidí, co pracovali na vysílacích. Trochu jsme pokecali, dokonce mě nabídli polívku. Výhled na okolí byl nádherný. Na jedné straně mohutná sopka Fuego, na druhé straně asi Pacaya (schovana za mrakem) a dole, hluboko v údolí Antigua. Většina mraků byla pode mnou. Sedl jsem si na kámen, pochutvanal si na své svačince a koukal na tu krásu. Měl jsem to dokonce signál na mobilu, tak jsem zavolal Carol. Prý mají v práci honičku, ale přijede snad v 6 hodin. To tak akorát vychází. Dolů jsem vyrazil až po 13h, že to dolů půjde raz dva. Začli se honit mraky, z dálky bylo slyšet hřmění, ale nepršelo. Cesta dolů byla nekonečna, travala mi jen o půl hodinky min, než cesta nahoru. Docela jsem toho měl dost. Půl hodiny jsem čekal na autobus zpátky do Antigua. Koupil jsem si 4 housky s fazolema (po půl quetzalu), a smažený banán za 2Q. Autobusák říkal, že pojede v půl pátý, tak jsem nalezl dovnitř, ale vyrazili jsme až v pět, nevím proč kecal. Před odjezdem tu vždycky nekolikrát troubí (takový ta ta ta ta ta daaaaaaaa, ta ta ta ta ta daaaa), takže příště asi klidně počkám venku a nebudu se pařit v autobusu. Do Antigua jsem dorazil před půl šestou a hned zapadl na Internet. Když jsem kolem osmý dorazil do hostelu, našel jsem tu spoustu známých že San Pedra. Především svého prvního spolubydlícího Kryštofa, který zítra odlétá do Německa. Carol nakonec nedorazila, protože v práci prostě nestíhá. Zašli jsme s Kryštofem a ostatníma na jedno pivko do Café No Se a v jedenáct jsem byl pěkně utahaný po dnešním výšlapu (z 2050mnm do 3770mnm to je víc než od moře na Sněžku :-) v posteli.

neděle 9.10. San Pedro - Antigua

20. října 2005 v 2:12 | David |  Guatemala 2005
Byly jsme domluvený s Nikolou a Raulem, že po devátý vyrazíme do Panajachel. Já pak pokračuju dál do Guatemala City, Nikol s Raulem jen vyberou peníze a vrátí se do San Pedra. Trochu jsem se zdržel při balení, při výměně adres s moji rodinou, a taky jsme měli malou rozlučkovou motlidbu za mě a za Noaha, který taky dneska odjíždí. Doufám, že nebude chtít cestovat se mnou. Nechal jsem Rose 20 dolarů, ať je kdyztak použije na pomoc postiženým povodněmi. Cestou za Raulem mě ještě na rozloučenou posral pták. Tak tedy, ahoj, San Pedro! Za loď jsme dali 20Q. Zkoušeli jsme to ukecat na 15Q, ale nepovedlo se, před dvěma dny, když turisti utíkali že San Pedra prý platili 100Q! Loď jela přes San Marco, kde přistoupila parta šesti turistů, že prý jedou do Antiguy, tak jsem se k ním přidal, protože jsem slyšel, že cesta z Panajachel nahoru do Solola (odkud už jezdí autobusy do Guatemala City) není bezpečná, že se tam prý přepadává! V Panajachel sehnali taxi, které nás odveze až k zničenému mostu, který se přejde pěšky, a dál pak zase jezdí taxi. Už po 50 metrech nás ale staví policajti, že je cesta celá uzavřena, ale po chvilce to řidič ukecal, a to i bez úplatku!Cesta byla fakt v hrozném stavu, nánosy bahna částečně prokopané mezi kterýma byly jen vyjeté koleje od aut, ani bych se nedivil, kdyby jsme tam někde s autem zapadli. Dojeli jsme až k mostu, který nebyl tak zničeny, jak nám tvrdili. Přejet přes něj nám ale nedovolili, tak jsme vyrazili dál pěšky. Po chvilce nám ale staví dodávka, která nás odvezla až nahoru a ani nechtěli žádné peníze. Ze Solola nám během pěti minut jel autobus do Guatemala City. Rozhodl jsem se, že pojedu s ostatníma do Antiguy, tak jsme všichni v vystoupili v San Lucas (kousek před Guatemala City) přesedli na autobus do Antiguy. Byl zrovna na odjezdu, málem jsme ani nestihli všichni nastoupit. Volal jsem Carol, že budu v Antigua, tak říkala, že večer na chvilku staví. Autobus to hnal neskutečnou rychlosti, takže jsem za 20 minut byli v Antigua, kde nás hned odchytl naháněč na hostel "el Viajero" za 45Q. Docela drahy, holt Antigua, za tu jednu noc to ale dám. Jsem na pokoji s jedním Australanem, doteďka nevím, jak se jmenoval. Večer jsem šel s ostatníma do Café Foz, já jsem pořád čekal, kdy zavolá Carol, že spolu zajdem na večeři. Viděli jsme se ale jen na chvilku. Táta ji prý zakázal vzít si auto, takže ukecala bratrance a Marii, že pojedou na večeři do Antiguy. Potkali jsme se na rohu parku, prý že šla jako na záchod, takže to byla opravdu jen chvilička. Řekla ale, že zítra přijede se svým autem a zůstane přes noc. Vypadá to, že zítra bude hezké počasí, tak jsem se rozhodl, že brzy ráno vyrazím na svoji první guatemalskou sopku: Volcan de Agua. Už večer jsem se sbalil na cestu, a nastavil budíka na 6:20, abych stihnul v 7h autobus do Santa Maria del Jesus, odkud začíná cesta na sopku. Vzal jsem si s sebou jen málo věci, dokonce jsem si raději ani nebral digital ("jen" svoji starou novou zrcadlovku Canon EOS300), protože jdu sám, tak kdyby mě snad přepadli, ať si toho na mě moc nevezmou :-)

Sledujte Wilmu

19. října 2005 v 19:46 | David |  Guatemala 2005
Koukněte se na server o hurikánech v Karibiku, dnešní nejnovější zprávy a prognózy. A kde je vlastně Utila? Zatím to (pro nás) vypadá docela dobře, držte palce!

sobota 8.10. guatemalská SIM-karta

19. října 2005 v 1:35 | David |  Guatemala 2005
Pořád nejde proud, Internet ani telefony, tak jsem se dneska rozhodl, že si koupím místní SIM-kartu. Předplacená karta Alo sítě PCS za 150Q, s počátečním kreditem 65Q, což docela jde, měl jsem si ji koupit už dávno! Jsem teď na čísle +502 58 67 81 97 (kupodivu funguje i v Hondurasu). SMS nefungují, ale zavolal jsem Carol a dokonce jsem se dovolal i tátovi na mobil do Čech (1m10s stálo asi 15Q). Carol říkala, že má být pěkně, pak prý další hurikán možná lízne východ Guatemaly. Poradila mi, abych zítra odjel že San Pedra a přijel do Guatemala City, že mi najde nějaký levný hotel. Po obědě se stavil Raul, že byl v bance, která měla dopoledne náhradní generátor, ale že prý bankomat stejně nefunguje, takže zítra asi pojede do Panajachel. Jde si prý do jezera vyprat, ale ať se po čtvrtý stavím na šachy. Večer se u Raula stavila jeho kamarádka kanaďanka, která v jedny hodně zapadlý vesničce v Guatemale, kde pořád ještě mluví jen Maysky učí děti španělštinu. Bavili jsme se o situaci v Guatemale a bylo to hrozně zajímavý. Ono se vlastně občas mluví Maysky i v naší rodině (konkrétně nářečí T'zutujil, celkem je nářečí v Guatemale 23 a dost se liší, T'zutujil zní to jako když mluví Xi Xao :-)

Zdravím z Utily. Wilma se blíží,ale určitě nás mine!!!

18. října 2005 v 17:52 | David |  Guatemala 2005
Ahoj, jsem právě na ostrově Utila, který patří Hondurasu. Ani jsem pořádně nedopsal, co se dělo v Guatemale, když se přes ní přehnal Stan a už se na nás ženě další nebezpečí. Všichni tu čekají, co bude. Držte nám palce, ať nás Wilma mine, zatím to snad vypadá dobře, ťuk, ťuk, ťuk. Kdybych se zase chvilku neozyval, tak nám tu určitě zase nejde proud, nemějte strach!

pátek 7.10. na kole do San Pablo

17. října 2005 v 17:48 | David |  Guatemala 2005
Ráno jsem se šel podívat k městskému úřadu, ale nikdo tam nebyl. Hledal jsem půjčovnu kol, že bych se jel podívat, jak jsou v okolí zničené silnice. U jedné půjčovny si zrovna 6 izraelcu půjčovalo kola na celý den (dohromady za 250Q), tak jsem se k ním přidal a půjčil si taky kolo, ale jen na 3 hodinky (za 16Q a 1USD). Cestou doSan Juan (první vesnice za San Pedrem, asi jen 2km) jsme se museli vyhnout pár sesuvům přes silnici, zatím nic hroznyho. V San Juanu jsem se s jedním z izraelců utrhnul a pokračovali jsme se dál na San Pablo, kudy jsem v neděli jel Pickupem na "Nariz". Tam už to začalo být maso! nejdřív několik metrů dlouhý zasypaný úsek, pak brod, který se musel obnášet přes potok asi 20 metrů od silnice, nakonec několik set metrů dlouhé skoro metr vysoké pole kamenů, které se jen tak vytvořilo na silnici a okolních kávových polích. To už jsme vzdali a začali se vracet. V San Juanu jsme si na chvilku zahráli basket s dvěma místníma, o dvě hlavy menšíma klukama, ale stejně nás vyklepli. U půjčovny kol na nás čekal zbytek izraelcu, že prý jezdí autobus z Panajachel do Antiguy a že tedy že San Pedra odjíždí. Nevím, nevím, slyšel jsem že je za Panajachelem zbořený most a že bude chvilku trvat, než to dají dokupy. Na obědě jsem řekl Rose, že bych chtělkoupit něco pro lidi z okolních vesnic, kteří přebývají po kostelich v San Pedru, tak se mnou zašla do krámku a koupili jsme cukr a nějaký druh mouky (říkala tomu avena) za 55Q. Do Casa Rosario zase nepřišel Jose, tak jsem se šel zeptat zpátky do školy San Pedro a náhodou byla volná jedna učitelka. Nejdřív vypadal dost znuděně, pak jsme ale docela pokecali, poslouchali písničky a psali si k ním texty. Večer byl v Nirvana baru benefiční konzert, kam se dali odnést věci pro lidí z postižených vesnic, tak jsem s sebou vzal půlku svého nákupu, že druhou zítra odnesu do nějakého kostela. Už neprší, občas jen trošku, ale nikdo neví, co bude dál. Mluví se o dalších hurikánech, někdo ale tvrdí, že má být minimálně 4 dny hezky.