Fiji od Terky - redaktorky

24. července 2008 v 18:07 | Terka
Dál už se snad ani doletět nedá. Sto osmdesát stupňů východní délky či ještě jinak dvaadvacet hodin letu z jednoho konce zeměkoule na druhý. Kavkaz, Sibiř, Indický oceán, to všechno musíte překonat, chcete-li se dostat do jednoho z nejzastrčenějších rájů světa, na Fiji. I když rájů...
Tento článek napsala Terka pro časopis Žena a život.
"Žádný bazén, žádné drinky, toho si ještě užijeme! Jdeme poznávat," opakovala jsem si, když jsem se nemotorně hrabala ze sítě pod kokosovými palmami, kde bych po vyčerpávající cestě strávila klidně týden v kuse. Od zasněžené Prahy nás dělilo bezmála dvacet tisíc kilometrů, zatímco k Modré laguně, v jejíchž hříšně mělkých vodách svého času rozkošnicky dováděla Brooke Shields, to bylo jen pár desítek kilometrů lodí. Než se předávkujeme luxusem, chtělo by to trochu dobrodružství, říkala jsem si. Naivní úvaha...
Real Fiji?
Fiji je trochu jako dítě. Neohrabané, zlobivé, nepředvídatelné. Každý den něčím překvapí, každý den něčím naštve. Ale také se těžko opouští, protože je prostě úžasné a bezkonkurenční. Můžete na něj nadávat jak alík, ale ve skutečnosti ho milujete. Doživotně.Na Fiji se jezdí za teplem a plážemi a když máte dost peněz, asi to je skutečně zdroj hojnosti a slasti. S menším rozpočtem je cesta k ráji o poznání dobrodružnější, ale zase poznáte "to pravé Fiji" - tedy nikoli jen kýčovité laguny, ale i silnice plné metrových děr, které nikdo nikdy neopraví, zamřížované indické obchůdky, ve kterých se marně budete ptát po evropských vymoženostech, vesnice, kam vás nedovede průvodce a kde po setmění není radno zastavovat. A hlavně ulepený chaos a la Bombej. Ano, i to je Fiji. Možná dokonce hlavně to.
Ráj ano, ale pro otrlé
Popravdě, mnoho jsem toho o Fiji před cestou nevěděla. Nebýt faktu, že právě na tenhle trs tichomořských ostrůvků si odskočili známí ze Zélandu, asi by mě ani nikdy nenapadlo táhnout se za exotikou tak daleko. "Konečně budeš jenom ležet na pláži a chytat bronz," věštily kamarádky, které nedokázaly pochopit, proč se i z obyčejných středomořských dovolených musím vracet zdevastovaná, a upřímně mi přály něco zcela nedobrodružného. Ostatně i na těch několika málo webových stánkách o Fiji se psalo většinou jen o bělostném písku, průzračných lagunách a přívětivé exotice.
Nepohodlí? Kdeže. Havěť nejedovatá, původně kanibalští domorodci neškodní, ba dokonce pohostinní, a horečka dengue, jediné potenciální nebezpečí, zrovna nemá sezónu. Prostě nezkusit to by byl hřích. Byl, s tím souhlasím. Jedno ale musím předeslat: fidžijský ráj rozhodně není pro slečinky.
Moment, musím si zvyknout
Když jsme vystoupili z letadla, připadala jsem si trochu jako u babičky v pařníku - jen s tím rozdílem, že z tohohle nešlo vylézt a zhluboka se nadýchnout. Osmdesátiprocentní vlhkost je osmdesátiprocentní vlhkost. Zvykla jsem si. Během těch jedenadvaceti dnů jsem si ostatně zvykla na leccos. Na místní chleba, který chutnal spíš jako slaná šlehačková bábovka. Na fidžijskou pohostinnost, či spíše vlezlost, díky níž nemáte soukromí pomalu ani na záchodě. Ano, i na tu havěť, která je sice neškodná, ale - upřímně - velká a hnusná a leze vám až do postele. V některých případech se dokonce stal ze zvyku návyk. "Fiji time", středomořské tempo života znásobené deseti, mi chybí ještě teď, stejně jako absence jakýchkoli komunikačních prostředků (je nádherné být neustále momentálně nedostupný). A slunce? Mému pozadí, které se dokázalo spálit navzdory "padesátkovému" krému během několika minut mimo stín, byste to asi nevysvětlili, ale slunce na Fiji je prostě luxusní.
Ostrovní Indie
Nejdůležitější poznatek: Fiji není Haiti. Čekáte-li, že vylezete z letiště a hned před bránou vás bude vítat usměvavý domorodec s kytkou za uchem, vyvedu vás z omylu: jestli na vás bude někdo čekat, tak leda Ind v otlučeném taxíku, který vás sedře z kůže. V lepším případě. Minimálně hlavní ostrov Fiji, takzvaný Viti Levu, je totiž jedna malá Indie. Bez nadsázky. Bosými domorodci na ulicích počínaje, mešitami a ženami peroucími prádlo v kalné řece konče. Zatímco Fidžijci posedávají i ve všední den na zápraží a tlachají a tlachají, Indové se hemží, nahánějí turisty a dřou - ne náhodou jsou právě oni tažnou silou místní ekonomiky (k velké nelibosti původního obyvatelstva, pochopitelně). Koho baví asijská pestrobarevnost, minimálně pár dnů bude okouzlený i bez lagun. Pokud je ovšem vašim cílem ona kytka za uchem, tady neuspějete. Za "real Fiji" musíte na ostrovy. Bezpodmínečně.
Trpělivost přináší ráj
Na korálové skvosty rozeseté všude kolem spěchá skoro každý: Australané, pro které je Fiji asi jako pro nás chata u Berounky, dokonce ani nikam jinam nejezdí. Faktem je, že prahnete-li po panenské čistotě, a přitom chcete přežít v relativním pohodlí a zdraví, nemůžete zvolit lépe. Doporučujeme Yasawas, skupinu ostrovů na severozápad od Viti Levu. Písek, neproniknutelný prales, jedna dvě domorodé vesnice, tak nějak to na nich vypadá. Ostrůvky, na kterých vás ubytují, mají samozřejmě k dispozici turistické resorty, zapřísáhlé odmítače západní civilizace nicméně mohu uklidnit: ani v těch nejdražších z nich nemají elektřinu 24 hodin (jede se na agregát), klimatizaci, teplou vodu z kohoutku, ba dokonce ani obchod. Internet (a to ještě řádně předražený) se nám podařilo najít na dvou místech, restauraci (tj. místo, kam přijdete dají vám najíst, i kdy u nich nebydlíte) nikde. Chcete-li si užít lagunové koupání, předzásobte se pitnou vodou a počítejte s tím, že: 1) bydlet budete nejčastěji v papundeklové chatičce či v chýši zvané bur (větrák, moskytiéry v oknech a zamykatelné dveře vůbec nejsou samozřejmostí). 2)Jediné jídlo široko daleko bude to, které vám na místě uvaří, a to hezky jako na táboře, pouze v určenou hodinu a všem stejné. 3)Do vnitrozemí ostrova se buď nedostanete (silnice, ba ani cesty, které by byl cizinec schopný vystopovat, tady neexistují), nebo si budete muset zaplatit doprovod. 4)Může se stát, že se dostanete do míst, kde v době odlivu zmizí moře úplně, a vy se budete půl dne nudit v místě, kde kromě záchodků a vaší chatky není nic. 5) Ráj si musíte najít, na stříbrném podnose vám ho tady nikdo nepřinese. Ptejte se, plaťte a hlavně buďte trpěliví.
Osamělým vstup přikázán
Přese všechna "ale", které cestování po fidžijské divočině obnáší, JE tenhle kout světa romantický. A hodně. Pokud se ale bojíte, že Fiji je jen pro páry (ostatně i v Modré laguně se ráchali dva), ráda vás vyvedu z omylu. Do Austrálie to máte, co by kamenem dohodil, a Austrálie je, jak známo, líheň singl dobrodruhů. Jinými slovy, ani sami se tu nudit nebudete. V každém resortu a na každé pláži se to hemží osamělými čtenáři, kteří se jen třesou na to, až se s nimi dáte do řeči.
A i kdybyste náhodou patřili k jedincům, co se neosmělí, ani když jsou sami vyzváni, je tu ještě jedna záchrana: hromadné aktivity v resortech. Šnorchlování, výlety do jeskyní, návštěvy domorodých vesnic, vyjížďky na koni, ale třeba taky obyčejný beach volejbal nebo pití kavy, tradičního opojného nápoje, jehož konzumace vyžaduje zvláštní rituál, to vše vás uvrhne do samého centra dění. Batůžkáři jsou tu nejen vítáni, ale i ekonomicky zvýhodňováni. Takže klidně místo chlapa popadněte plavky a utíkejte na letiště. Dobrodružství není nikdy dost. A toho s pohlednicovými kulisami tuplem ne.
Co se hodí:
Jak na Fiji: z Prahy výhradně s Korean Air, sledujte výhodné nabídky (Student Agency) - nejlevnější letenky jsou mimo sezónu, což je v případě Fiji naše jaro a léto.
Co s sebou: nezapomeňte, že v tropech často prší, takže rozhodně deštník (místní ho běžně používají i proti slunci) a dostatek prádla pro případ, že nebude kde sušit. Jinak si skutečně vystačíte s plavkami a vzdušným letním oblečením. Pozor, odhalená ramena a nohy jsou v mnoha částech Fiji nepřípustné (ale skutečně!)
Zdraví a hygiena: předzásobte se léky a dobře se pojistěte, na hlavních ostrovech sice pár lékáren najdete, ale spoléhat na ně nelze. Lékaři jsou na dobré úrovni, ale není jich mnoho a jsou drazí. Na malých ostrovech pak neexistují žádné obchody, natož lékárny a ordinace. Povinně se očkovat nemusíte, vzhledem k ne zrovna ideálním hygienickým podmínkám ale více než doporučujeme očkování proti hepatitidě A a břišnímu tyfu.
Co rozhodně vidět:
Na Viti Levu ("hlavním ostrově"):
Coral Coast - pobřeží, které si v ničem nezadá s blankytnými lagunami Yasawas (zázemí má navíc levnější, a přitom luxusnější)
Písečné duny u města Sigatoka - dají se sjet na sandbordu a ústí přímo na pláži, která je cílem urostlých surfařů
Nadi - chcete-li poznat autentické Fiji, musíte navštívit větší město. Ideální je Nadi - není tak divoké, jako hlavní město Suva, ale díky indické komunitě hýří barvami.
Mt Tomanivi (nejvyšší hora Fidži) nebo Národní park Abaca - sopečné hory porostlé tropickými pralesy, plné jezírek a křišťálově čistých vodopádů. Pozor, průvodce nezbytný.
Na Yasawas:
pro "poznávače" - kupte si týdenní "bulapass" a cestujte z ostrova na ost
 

Ne 23.3. zpet na zapad, Ba

21. dubna 2008 v 0:10 | David a Terka |  Ostatní
Rano jsme byli aktivni. Nejdriv double kajak (dokud je voda), potom snorchlovani: David, dve japonky s vestami, ukecana nemka - nabizena aktivita malou lodi na koralovy utes asi 10 minut daleko, fakt dobry za 4F$. Cestou zpet jsme jeli vne laguny az za vlny, ktere se lamou asi 200 metru od brehu a nikdo k nim nesmi (skoda, na kajaku by tam byla skvela surfovacka). Utekla nam kvuli tomu snidane, ktera byla v cene, a mimo urcenou hodinu nam ji samozrejme nikdo nechtel udelat. Ani za penize. Dotahli jsme svoje zasoby a ukuchtili si je sami v plazove kuchyni. Protoze uz nas vyhaneli kvuli check-outu, sedli jsme do auta a v nejvetsim vedru vyrazili na zapad smer Nadi. Prehled zajimavosti z cesty: 1) vlakove prejezdy jsou sice peclive znacene (dostatecne vystrazne), ale koleje konci v polich nebo vedou pres rozpadle mosty, takze uz pred nimi nebrzdime. 2) u pumpy maji krome normalniho benzinu (litr za 2,09F$ - u vsech pump stejna cena) i kerosine pro letadla a Korolevu Airport vypada jako stanek z trznice s vezickou. 3) vsichni (to znamena i chlapi) dneska nosi sukne. Pochopili jsme, ze minimalne v nedeli se to bere jako povinnost. Existuji dokonce i luxusni tvidove varianty. 4) reklamam u silnice vladne Chicken Express (holt Indove), vtipne je, ze ackoliv se tvari jako retezec, je to jen jeden fastfood v cele zemi. Po ceste k Nadi se zvetsoval nejen billboard a kure na nem, ale i nalehava otazka "Hungry?". Po Chicken Expressu ale nebylo vidu ani slechu, zato se objevil novy napis: "Tired?" Patrne reklama na kafe - taky se spolehlive zvetsovala, ale ke kafi nas nedovedla. Mimochodem, jen co jsme vjeli do Nadi, zacalo opet prset, takze pristav, ze ktereho nam ma jet lod na ostrovy, jsme obhlidli jen zbezne a uhaneli jsme se schovat do naseho milovaneho Mekace. David si vyslovene uzil Bigmeka, ale to nebylo nic proti Tercine radosti ze sucharu, ktere objevila v pristavu. Jsou sice velikosti mexickeho dolaru a jedna krabicka stoji skoro 7F$, ale ...! Pokracovali jsme dal na sever, kde jsme se chteli ubytovat v Lautoce nebo okoli. Okouzlil nas Stoney Creek resort, usedlost v horach (z tepleho bazenu koukate na skalnate vrcholy), ale za pokoj chteli 80F$, a to nam pripadalo moc. V Lautoce jsme pochopili, ze to vubec nebyla spatna cena. Obhlidli jsme tam dva hotely, oba hnusny (i nejluxusneji pokoje) a pritom skoro stejne drahy. Naivne jsme se rozhodli pokracovat v ceste, i kdyz uz se stmivalo, a vydali jsme se do mesta Ba, o kterem Ba-snil Pino. Pry konecne nefalsovana fidzijska atmosfera. Treba jsme Pina spatne pochopili, ale to nefalsovane Fiji byly nefalsovane sexualni pracovnice na kazdem rohu, nebylo ani koho se zeptat na cestu. Skoncili jsme v jedinem mistnim hotelu: Ba Hilton Hotel (hogo fogo podnik, kde zakazovali po 17 hodine chodit v tricku). Chteli 67 F$ za pokoj, coz byla v prvnim pripade spelunka se zdemolovanym sprchovym koutem. Vzali jsme jiny, "o moc" lepsi (haha ;-/) a jeste jsme zazili horkou chvilku, kdyz David zapomnel, ze jsme z bankomatu vybrali 1800F$ (18 tisic kc) ve spouse malych bankovek a na recepci vytahl naditou penezenku. Chvili pred nami personal vybehl docela divoce s podivnymi typky a na nas se dival podobne, takze jsme po zbytek vecera premysleli, jak se v pokoji zabarikadovat a kam schovat penize (do mrazaku pod ledy, do krabice od sucharu, do zlatych stranek - hlavne je rano nezapomenout). Jo a za sousedy jsme meli opet Indy: sedeli s nami na spolecne terase s vyhledem na bazen a krkali, plivali a rihali tak, ze Terka radsi zalezla do ledoveho pokoje (poprve mame klimatizaci!). Davida odradilo az pozvani na kavu (to je to bahynko v lavoru, co jsme ho videli v Pacific Harbouru). Narocny den. Zitra budem strucnejsi.

so 22.3. Beachhouse

4. dubna 2008 v 6:35 | David a Terka |  Ostatní
A je to tady. Terce je spatne. Ale fakt hodne. Dokonce tak, ze nam nezbyva nez zrusit letenky. Aspon, ze byly drazsi, nez nam rikal recepcni z Vakaviti (zapomnel na taxy). Prodluzujeme auto o dalsi dva dny a hledame, kde se ubytovat. Hlavne, at je to civilizovane, kdo vi, co bude. Vitezi Beachhouse, 92F$ za bure bez prislusenstvi je hodne, ale maji tu cisto, zachody jsou blizko (dulezite) a v nejhorsim jsou schopni se postarat. David chce snorchlovat, ale aktivity pro dnesek uz jsou pryc: k Tercine uleve, vypada, ze umira. Nakonec tak zle neni, alespon pro tenhle den. Travime ho stridave na plazi v siti a ve stylove vzdusne hale s pohovkami. Sluzby tu ale jinak vaznou. Obed je pryc a nic navic uvarit nechteji. Pradlo vyperou za 10F$, ale kdyz si ho jdeme vyzvednout ze susicky, je porad vlhke, takze musime priplatit a jeste se na nej vykaslou. Snorchlovani na vlastni pest je ale fajn (i kousek od brehu). BBQ k veceri taky bodne, aspon konecne vidime neco jineho nez indicke curry. Tri pivka, jeden caj, ktery si musime sami uvarit a jdeme spat.
 


pa 21.3. Korotogo - Pacific Harbour, zastavka v Beachhouse

3. dubna 2008 v 7:23 | David a Terka |  Ostatní
David si rano uvedomil dve zasadni veci (v tomto poradi). Za druhe, kurz fidzijskeho dolaru ku americkem je skoro presne odmocnina ze dvou. Za prve, ma Terku hrozne rad :-). S tim jsme vstali. Rano jsme probendili u bazenu - je stale jen nas!!! Pres recepcniho jsme si objednali letenky na Ovalau (ostrov na zapad od hlavniho, s peknym asi jedinym historickym mesteckem Levuka), jsou levne. Chceme tam dojet za 2 dny a auto predat v mestecku Nanua kousek od Suvy. Cestou stavime v Beachhouse, proslulem letovisku na Coral coast. Tohle nas asi ceka na ostrovech: luxusni bazen, kolem pospavajici parmeni, palmy az do nebe, bila plaz, hamaky. More zatim daleko, ale nez jsme k nemu stacili dojit, zalil nam priliv odlozeny batoh. David si tu rychlost musel natocit. Trochu te pohody jsme si dali taky, ale brzy jsme upalovali dal na zapad. Dnes je svatek, Velikonoce se zacinaji slavit uz ted. Vsude potkavame domorodce jdouci na mse (bosi, samozrejme). Libila se nam Deuba, resort min mastnacky nez Beachhouse, ale k nasemu prekvapeni byl plny. Uspeli jsme az v Safari beach club v Pacific Harbour: posledni volny pokoj, nema totiz televizi, jak se nam skoro bala prozradit recepcni - televize je tu, zda se, zasadni. Plno maji vsude kvuli svatkum, bereme to. Docela drahy hotel se ukazal byt "trochu" problematicky: posrany zachod (nejde rict jinak), v kuchynce nejde plyn a neni v cem varit, netece tepla voda. Spagety z indickeho obchodu (pekne zaprasene) varime v hrnci, ktery nam pujcuje tym rugbystu, a jeste nam kazi chut hlucni Indove, zerouci z lavoru. Co, tezko rict, je to ale tekute a zelene. A internet tu maji taky Indove, ve skladu obchodu, kde i primo bydli. Proste jim sedime v obyvaku, divny. Cely je to tu divny.

ct 20.3. Kula Eco Park, Sigatoka - pisecne duny

3. dubna 2008 v 6:54 |  Ostatní
Jako doma. K snidani Madeland a med z letiste, jeste ze mame zasoby. David zkusil bazen, Terka si bere snowboardacky ponozky - je vlhko a vubec ne vedro. Stale poprchava, do toho SMSka, ze v Praze snezi (David nastvanej, radsi by v Praze a kajtoval). Pomohla nam prochazka po Eco Parku - nedaleka zoologicko-botanicka zahrada. Ukazali nam krmeni zelv, po hlave nam lezl leguan (i Terce!) a netopyri neskutecne zrvali a splhali po kleci par centimetru od nas. Taky jsme videli, z ceho se vyrabeji nadoby na kavu (strom Vesi) a vime, z ceho se napit v pralese (stromy s veeeelkymi lusky), ted prezijeme. Pres poledne jsme si lebedili u bazenu, je jen nas, nikde zadny host (podezrele, ale prijemne). Odpoledne jsme dali pisecne duny. Jsou tam, kde nam je ukazoval fidzijec (sorry, friend). David chtel sandboardit, ale prkna nepujcuji, tak jsme si nejsypcejsi dunu aspon sebehli. Vedla az k mori, na kterem byly nefalsovane surfarske vlny. Fakt obri - nikdo nesurfoval. Kratsi okruh trval hodinu, coz nam v tom dusnu bohate stacilo. Mnohem vic dal zabrat nakup v indickem supermarketu: typicky bordel, Indove ignoranti a jeste se o cloveka porad otiraji. Prumyslova Sigatoka vybec vypada spis jako Bombay. Lidi chodi bosi i po ulicich, perou pradlo ve spinave rece, pres kterou vede rozpadly most. Zeleznicni - vlak tudy kupodivu jezdi. V hotelu pro zmenu dosel plyn a prestala tect tepla voda. Jo a Terka resi velke dilema: dat si k veceri mistni chleba bez chuti nebo vlhke suchary. Mimochodem hnusne jsou i specialni velikonocni bochanky s cervenym krizkem, ale na snidani se budou hodit.

st 19.3. Nadi - Korotogo (Sigatoka)

2. dubna 2008 v 7:12 |  Ostatní
Konecne vyrazime. Z pujcovny nam az pred hotel pristavili auto (Toyota 70F$/den), mame ho na 4 dny a chceme jim dojet do Suvy, odkud jedou lode na ostrov Ovalau (recepcni z hostelu o nicem jinem nemluvila). Patri Indum, coz nas trochu vydesilo, ale byli vstricni, ochotne poradili a vysvetlili pravidla silnicniho provozu (prestoze se jezdi vlevo, plati tu pravidlo prave ruky). Dokonce i nadrz jsme meli plnou. V Nadi jsme trochu sileli, nebylo kde zastavit, ale pak uz se jelo pohodove, Fidzijci jezdi prekvapive pomalu. Porad lilo, takze jsme byli za nase auto radi, i kdyz projet s nim po jine nez Queens road (hlavni spoj zapad-vychod) bylo velke dobrodruzstvi. Vedlejsi silnice jsou jako nase cyklostezky - sama dira a bahno. Neuzili jsme si ani jedne zatoky, ktere jsme si cestou vybrali. U jedne (Momi bay) se stavi resort a je uzavrena, k druhe (Natadola, surfarska) jsme se po dlouhem hledani dostali, ale prselo a sedeli jsme na plazi s destnikem. Na cestu do Sigatoky se nam do auta vnutil mistni "podnikatel" (Fidzijec s konem, na kterem vozi turisty). Poradne jsme se ho bali, podobal se tem s macetou, ktere jsme potkavali u silnice, a dokonce nam potvrdil, ze se ho nejaci Americani vcera bali svezt. Mluvil o souziti Indu a Fidzijcu - pry skvele (blabol), doporucil kasawu a sladke brambory a vypravel o svych trech detech (neverili jsme mu). K nasi uleve opravdu vystoupil v Sigatoce. My jsme sice mirili nejdriv k dunam (atrakce pred Sigatogou), ale s nim jsem se tam bali zastavit. Ubytovani jsme nasli vystavni. Poradila Lonely Planet: zastrceny motel Vakaviti postaveny v kopci hned u more. Stoji 80F$/pokoj, ovsem s francouzskym oknem smerem k bazenu a vyhledem na reefy. A to u nej byla cedule, ze ho prodavaji! Nemeli jsme zadne jidlo, tak jsme si rekli, ze pro nej sjedem do supermarketu. Ha ha. Ujeli jsme 35km, mezitim stihlo zajit slunce a supermarket, dokonce ani obycejny obchod, nikde. Byli jsme radi, ze jsme se vubec dokodrcali domu, silnice vedly pres temne vesnice, mezi kterymi se plouzili totalne neviditelni fidzijci (cernoch v tunelu hadr). David se spokojil s klobasami z hoteloveho mrazaku, ktere mu Terka usmazila. To byl konec luxusu, vypnuli vodu.

ut 18.3. Nadi

1. dubna 2008 v 11:23 | David a Terka |  Ostatní
12 hodin spanku vubec nestacilo, ale vylezt jsme museli, i kdyz porad (jeste vic) lilo. Vzbudili nas ptaci, kteri bezostysne poskakuji uplne vsude, a neco jako ramus od popelaru. Snidane potesila (smazena vajicka a dzem maji i na Fidzi) a protoze lejt neprestavalo, posedeli jsme par hodin v nasi hospudce u plaze. V planu jsme meli Nadi (improvizace v desti), ale malem jsme ho nestihli: zapomneli jsme si zjistit, kdy jede autobus a dobihali jsme na posledni chvili, nastesti nejel vcas (Fidzi tajm). Vezl nas neskutecne tlusty ridic v autobuse bez oken, kterymi na nas prselo. Nadrazi v Nadi trochu propominalo obrazky z Afriky (uplna Nairobi). Prosli jsme trh (velke trsy korenu jsou mistni lahudka - kasawa, male papricky se jmenuji peri peri a jsou super super palive, jak jsme se sami presvedcili v prilehlem portugalskem fastfoodu). Taky nas zlakal mistni nahanec, v "original" fidzijskem shopu nam postupne vnutil nakup za 20F$, a to jeste David smlouval. Nabizel i kavu zdarma, ale nemeli jsme chut a jak jsme se dozvedeli v infocentru, dobre jsme udelali: pred takovymi zazitky nas vyslovene varovali. Taky nam doporucili koupit si sedmidenni Bulapass na cestovani po ostrovech. Stoji 269F$/os a vyplati se narozdil od ubytovacich balicku (s omezenym poctem resortu). Stihli jsme i zbesily nakup v indickem supermarketu (vsechno je tu indicke) a vyber z bankomatu (funguje jen ANZ) a taxikem za 7F$ (porad leje) jsme prchli domu, kde jsme totalne vytuhli. Jetlag je Jetlag.

druhy pozdrav z ostrovu (Taweva)

1. dubna 2008 v 11:06 | David a Terka |  Ostatní
Bula! Konecne internet, a jeste za rozumnou cenu (10F$/hod). Jsme na uplnem severu souostrovi Yasawas, Terka prestala plavbu na rozbourenem mori, na cestu zpet cekame na klidnejsi hladinu. Stravili jsme tu tri dny, propadl nam Bula pass (7 denni permanentka na lod), ale Terka si klidnou hladinu zaslouzi, vcera se dokonce potopila do temne jeskyne ;-). Zase se ozveme, ted jdeme psat denik.

pozdrav z ostrovu (Yasawas)

28. března 2008 v 3:59 | David a Terka |  Ostatní
Zdravime z Naviti (jeden z ostrovu Yasawas group zapadne od hlavniho Viti Levu). Denik mame v notysku, ale nemame ho pro vas kde prepsat. Toto je asi jediny internet na ostrovech a jeste silene drahy. signal tu taky nemaji, takze jen davame vedet, ze zijeme. Terka prave prekonava nejaky mistni virus, ale jsou tu na to zvykli a je o ni dobre postarano (Terka: "nejlip se stara David" ;-). Ozveme asi za 3 dny, az dorazime na hlavni ostrov. Kdyby nahodou ne, nedeste se! Z vedra a dusna zdravime vitr a snih!

so - po 15.3.-17.3 Cesta na Fiji - pokracovani

20. března 2008 v 10:28 | David a Terka |  Ostatní
... mesto je, ale jinde. Pro dnesek by stacil i supermarket, ale nikde zadny neni, i kdyz na budce, ktera vypada jako krizenec autobusove zastavky a minivezeni, napis supermarket maji. Koupili jsme 2 (hnusny) piva a vodu a protoze se zacalo zatahovat, spechali jsme domu a vzali jsme to pres plaz. Respektive plaz - uzky pruh bordelu pod palmami, vsude parkuji auta a z nich se na more divaji fidzijci (asi se chladi klimatizaci). Hlavni poznatek: VSICHNI se tu koupou obleceni (pulka muslimove?). Mezi kokosovymi orechy a odpadky jsme nasli spiciho opilce (dnes je narodni svatek). Zacaly se zvetsovat vlny, po plazi se skoro neslo dostat do hostelu, protoze misty zmizela, a k tomu zacal foukat silny vitr, dobehli jsme tak tak. Dest, ktery prisel, jsme brali jako pravidelnou odpoledni tropickou sprsku a sli jsme na veceri (curryfish 15F$ - neni z kari). Prset neprestalo ani pri druhem pivu, ani prvnim koktejlu (Maitai 7,5F$ - happy hour), ani kdyz prisli cesti kamaradi, kteri uz meli za sebou 3 hodiny spanku. My ani minutu, takze Terka(!!!) vytuhla driv nez ja - 19:30, neuveritelne. Omotal jsem kolem nas moskytieru a sli jsme spat.

so - po 15.3.-17.3 Cesta na Fiji

17. března 2008 v 3:21 | David a Terka |  Ostatní
Zacneme v Praze, protoze cela cesta na Fiji byla jedna velka priprava na to, jak neco propasovat. Vsichni varovali, ze neprovezeme predevsim Tercinu pojizdnou lekarnu. Nakonec se vyplatilo poridit si certifikat na centru cestovni mediciny. Sice ho nikdo nechtel videt, ale vsude jsme se jim ohaneli, a to pomohlo. Dalsi paseracky kousek se podaril Davidovi, kdyz pres ceskou kontrolu na palubu pronesl flasku Becherovky. Nechtene, zapomnel ji v palubni igelitce pod boruvkovym kolacem od Terciny maminky, ve kterem se kontrole nechtelo hrabat. Leteli jsme s Korean air, Terka si pripadala jako v sedmem nebi, Davidovi sluzby jako napriklad nahrate rucnicky po ranu prisly jako bezny standard. Nadstandardem naopak bylo ziskani sucheho ledu na chlazeni Tercina leku. Gastronomicky se den nesl ve znameni korejskeho Bi-bim-bobu. Nejdriv ho David dostal v k veceri na palube i s podrobnym navodem, jak co konzumovat (to byl nadsen), potom si ho dobrovolne dal na letisti v Soulu (v AMOJE kafe: 7900W = 8USD - da se tu s nima bezne platit) a nakonec jim zavrsil (uz nedobrovolne) den behem letu ze Soulu do Nadi. Ad jidlo - urcite si k snidani nedavejte Rice poridge se zelenym cajem - slana, paliva a hnusna uz od pohledu. Dolet na Fiji nebyl katalogovy, az do pristani mraky a skoro zadny vyhled. Zato kdyz jsme vystoupili, poznali jsme, ze jsme v tropech. Terka si pridala jako ve skleniku u babicky, akorat z nej nejde vylezt. Fronta na imigracnim trvala pres pul hodiny, ale kupodivu jsme prosli bez vetsich potizi, jen Tercin batoh ze zahadnych duvodu zaujal - cely ho prohledali, nicmene 30 nutridrinku a kilo ostatnich leku prosly. Penize se daly vymenit celkem snadno (western union, bez popaltku), zato sehnat odvoz do Travellers Beach Resort (rezervovny pres hostels.com uz z Cech) byl slozitejsi. Museli jsme utikat pred nahaneci, k autobusum jsme se nedostali (navic dnes je statni svatek a nejezdi) a nakonec jsme stejne skoncili s dalsimi dvema Cechy v dodavce nejdoternejsiho ridice. Mirne jsme znervozneli, kdyz ho pri vyjezdu z letiste kontrolovali policajti (jmenoval se Ahmed a vypadal podezrele), ale dovezl nas do spravneho hotelu a dokonce opravdu zdarma (patril k hostelu, ale verte mu to). Ubytovani ujde, i pokoj nam uklidili (kdyz se Terka zeptala, jestli ty spinave rucniky a rozvrtane prosteradlo opravdu patri do uklizeneho pokoje). Jo a hura, mame sprchu, lednicku a dokonce vetrak. Plaz a obzvlaste bazen (vypada jako rybnicek Brcalnik, a i tak se do nej musite pred vstupem osprchovat) zatim zklamaly, ale u pivka Fiji Bitter z mistni restaurace (patri k hostelu) se da i tohle snest. Pokecali jsme s vyzilymi surfari z Australie - cca 50, vypadane zuby, nesrozumitelna anglictina (ze by nasledky dlohodobe konzumace kava?) a chlipne pohledy na mlade fidzijky. (David: takhle si me Terka predstavuje za 20 let). Ted se jdeme podivat do mesta... jestli tu nejake je :-)


Křižlice

15. listopadu 2006 v 13:09 | David
domluva do křižlic... ukni do komentářů

Oslava 30 - domluva

5. června 2006 v 15:40 | David |  Ostatní
V kometnáři prosím pište, v kolik hodin jste schopný v pátek odjíždět z Prahy, jestli berete auto (a kolik do něj poberete lidí a kol) a jestli si sami kolo na chalupu berete. Díky :-)

Pino poslal odkaz na Mapy.cz, kde by měla být chalupa přímo vidět. Interaktivní mapu najdete na mapy.cz

Klikněte na titulek článku, uvidíte nějaké ilustrační foto:

pátek 10.3. Dujiangyan "irritation" project

28. května 2006 v 22:14 | David |  Hongkong a Čína 2006
Dnes jsme měli v plánu irrigation project v Dujiangyanu (zavlažovací a současně protipovodňový systém na řece Minjiang pocházející z doby okolo 250 let př.n.l.!) a pak večerní přejezd do Qingcheng Houshan (horská přírodní rezervace, která by měla vypadat jako ty čínský obrázky v restauraci Červené jablko v Žitné ulici). Dneska nám ale nic nevycházelo podle plánů. Jednak jsme jeli zbytečně do centra na autobusové nádraží Xin Nan Men, kde jsme po půl hodině hádání u okénka (které občas vystřídala absolutní ignorace personálu neschopného mluvit anglicky) zjistili, že nám lístky nedají ,protože už jsou prostě vyprodané, a pak jsme se musely vracet na autobusák Chadianzi. V autobuse jsme luštili jména zastávek způsobem: "Najdi stromeček se stříškou, tři čárky s nožičkama a šuplík" a byli jsme všem pro smích. Když jsme se tedy zeptali, nechali nás vystoupit asi 3km před autobusákem a my tápali na ulici dál. Další šok byl vstup na irrigation project za 90j/os a to už jsme náš výlet přejmenovali na "irritation". Podařilo se nám "nějak" proklouznout na jeden studentský lístek a pak jsme se jen divili, kde na vstup vzala třeba čínská babička, která si přišla do parku plést. Projekt je jistě zajímavý, ale za 90 juanů nestojí, zvlášť když jsou některá koryta kanálů suchá. Ven z parku jsme se dostali 20 minut po té, co odjel poslední autobus do centra a poslední bus do Qingcheng Houshan už byl také pryč. Nabídku taxikáře za 80juanů přebyla naháněča na hotel za 10/osobu. Přespali jsme tedy v Dujiangyanu. Pina pořád trápí střevní problémy, takže šel rovnou spát, já jsem se vydal někam do uliček na večeři. Stála mě sice neuvěřitelných 27juanů, ale to proto, že jsem si toho naporoučel docela dost (v domění, že třeba hrášku, na který jsem ukázal, dostanu jen tak na ochucení rýže a ne porci, která by sama vystačila jako příloha) a opravdu jsem se dosyta přežral. Večeři navíc okořenila konverzace s místními, kteří se na mě sesypali hned po mém příchodu. Náš rozhovor sice spočíval v tom, že jsem na sebe velice smysluplně gestikulovali, oni se mi pořád smáli (třeba, že držím hůlky v levé ruce) a já jsem občas nakresli na papír něco jako slepou mapu Evropy s křížkem v přibližném místě Rubešovy ulilce v Praze 2. Zítra si přivstanem a hurá do hor!

Kam dál